Vinné sklípky Hovorany

Obec Hovorany leží v jihovýchodním cípu jižní Moravy v oblasti Moravského Slovácka, správně náležící do okresu Hodonín. Obec Hovorany leží ve významné vinařské oblasti dolnomoravského úvalu s produkcí kvalitních vín. První zprávy o pěstování vinné révy nacházíme již v zakládací listině obce. Dnes je vinnou révou osázeno přes 200 ha převážně jižních svahů katastru obce. Viniční katastr je rozdělen na pět viničních tratí: Díly za vinohrady, Staré hory, Podvinohradí, Dolní padělky a Zadní díly. Vinné sklepy jsou rozděleny do 3 lokalit: Na Benátkách, Hluboká cesta, Břehy. Je známá i rozsáhlými ovocnými sady. V katastru obce je přírodní rezervace Hovoranské louky se vzácnými suchomilnými rostlinami. První písemná zmínka o Hovoranech pochází až z roku 1593. Zakladatelem nové vsi Hovorov je nejvyšší maršál Království českého za císaře Rudolfa II, pan Jan IV. z Lipé, který byl předposledním potomkem tohoto rodu a posledním držitelem hodonínského panství. Podle zakládací listiny se dovídáme o prvních osadnících tehdejšího Hovorova. Následky třicetileté války (1618-1648) byly bolestné. Mnoho hovoranských občanů uteklo ke svým příbuzným. Roku 1762 koupil hodonínskou část panství císař František Štěpán Lotrinský, manžel císařovny Marie Terezie. Tak se hovoranští stali z bývalých hraběcích poddaných císařskými poddanými. Postupně i na hodonínském panství došlo díky reformám k rozvoji průmyslu a hospodaření. Vinná réva se v Hovoranech pěstovala již od počátku osídlení obce. S rozvojem pěstování cukrové řepy byl roku 1885 založen cukrovar v Hodoníně. 19.12.1918 bylo na schůzi obecního zastupitelstva jednomyslně usneseno, aby prezident Osvoboditel dr. Tomáš Garique Masaryk byl jmenován čestným občanem obce Hovorany. Pan prezident jmenování přijal a dne 15.2.1919 za ně poděkoval osobním dopisem. Od roku 1931 bylo i Československo postiženo celosvětovou hospodářkou krizí, která vyústila až v druhou světovou válku. Boje o Hovorany trvaly od 14. dubna do 15. dubna. 16. dubna 1945 sovětští vojáci zvolna obsazovali Hovorany, ale už po 17. dubnu pomalu dělostřelectvo opouštělo svá stanoviště a v Hovoranech tak nastával poměrný klid.